Nejstarší tatranská turisticko-rekreační osada na úbočí Slavkovského štítu, důležité východisko do centrální části Vysokých Tater.
Zájem podtatranských obyvatel o smokoveckou minerálku má kořeny v zamlžené minulosti. Není vyloučeno, že ve svých začátcích měl něco společné i s uctíváním zmoka, staroslovanského božstva nerostného bohatství a vod.
V roce 1793 vyrostla v blízkosti pramenů hájovna a lovecká chata majitele okolních lesů Štefana Csákyho. Roku 1797 měla už osada - první svého druhu ve Vysokých Tatrách - funkci letoviska. První rozvoj nastal v polovině 19. století za nájemce Juraje Rainera (1800 až 1872), jenž Starý Smokovec zpřístupnil i širším společenským vrstvám. Tehdy vyrostly první větší hotely a restaurace i vodoléčebné zařízení se stálým lékařským dozorem.
Další růst osady byl podmíněn výstavbou košicko-bohumínské železnice (1871) a snahou úspěšně konkurovat novým střediskům, jež tehdy vyrůstala velmi rychle jedno po druhém na jižním úbočí Vysokých Tater.
Jako dominanta Smokovce vyrostl v roku 1904 Grandhotel podle projektů budapešťského architekta Guida Hoepfnera. Byl původně monoblokem, později byl trojnásobně rozšířen. Současný rozvoj charakterizuje kromě modernizace a rozšíření hotelových a restauračních zařízení výstavba vícero veřejných administrativních budov, obchodní sítě a provozních objektů dopravy. V letech 1947-1960 byl Starý Smokovec sídlem obce a okresu Vysoké Tatry, v roce 1960 byl znovu přičleněn k okresu Poprad. Od roku 1999 je znovu sídlem města Vysoké Tatry.
Nejstarší tatranská turisticko-rekreační osada na úbočí Slavkovského štítu, důležité východisko do centrální části Vysokých Tater.
